Další pixelky

A tady jsou krásné pixelky !

Stargate Atlantis

Tady je znělka mého oblíbeného filnu Stargate Atlantis ale ukazuje se tu jiný obrázek (mě to ale nevadí, líbí se mi to i tak) :

Písnička - Létám si v obláčcích

Tady je teda ta písnička:

When I look in the sky, see beautiful shapes in the clouds. I really like it there sweetheart. I like the beautiful clouds, large images. Sweetheart, sweetheart I can see it all the time. What does this mean? When I look in the sky, see beautiful shapes in the clouds. Snowman and bird among the clouds. I see how he flies among the clouds and look at their beautiful penetrating flight.

a tady je překlad:

Když se podívám do nebe, uvidím v oblacích krásné tvary. Moc se mi tam líbí srdíčko. Líbí se mi mezi mráčky krásné, velké obrázky. Srdíčko, srdíčko to vidím pořád. Co to znamená ? Když se podívám do nebe, uvidím v oblacích krásné tvary. Sněhuláka nebo ptáčka mezi oblaky. Vidím jak si lítá mezi mraky a dívám se na jejich krásný pronikavý let.

písnička - To je můj obyčejný den

Vymyslela jsem takovou písničku tak tady je:

La, la, la, la, la, la, la, la, la, la, la, la, la, la, la. Come on! This is how my normal day. When you get up and switch on my computer and I let the movie. Brush my teeth. Dresses to wear and make a calisthenics. In my own book of shadows I have a few spells. And you can quickly read the background or distance. Magic then write and now feeling. It is almost dinner time. The clock strikes and I sit down at the table. Since leaving the computer until it is dinner time. Then the computer for a while. Wash and brush my teeth. Quickly slip into pajamas and sleep longer. That looks like my normal day. My normal day. My normal day. I love you people, good night!

Někteří z vás pravděpodobně nepochopili co chci touto písní říct tak tady je můj překlad:

La,la,la,la,la, la,la,la,la,la, la,la,la,la,la. Jdeme na to ! Takto vypadá můj obyčejný den. Když ráno vstanu tak si zapnu svůj počítač a pustím si film. Vyčistím si zuby. Převléknu se do oblečení a udělám si rozcvičku. V mojí vlastní knize stínů mám kouzel pár. A ty si rychle přečtu v pozadí či opodál. Kouzlo potom napíšu a hned skusím. Už se blíží čas oběda. Hodiny odbijí a já usedám ke stolu. Od počítače odcházím až je čas večeře. Potom u počítače ještě chvíli. Umyju se a vyčistím si zuby. Do pižama rychle vklouznu a už spím.
Tak vypadá můj obyčejný den. Můj obyčejný den. Můj obyčejný den.
Mám vás ráda lidi, dobrou noc !

Doufám že se vám tato píseň líbí. A byla bych ráda kdyby jste tento příspěvěk okomentovali

pony klub a knížka

Od nedávna jsem v pony klubu (největšímu knižnímu klubu v ČR pro děti co milují koně) a v prvním balíčku byli sběratelské kartičky koní, pony magazín, knížka koně našeho světa, kluboví maskoti Willy a Boris a také mě zaujala knížka jménem Zima křišťálových tanců kterou jsem tam dostala. Je to prostě o tom že holka dívka jménem Elin rozumí řeči koní, ale není si jistá, jestli je to požehnání, nebo prokletí. Zdá se, že jí její tajný „dar“ způsobuje spíš potíže. Když se stádo vyhladovělých mustangů přiblíží k malému domku v divočině, ve kterém Elin žije spolu se svou maminkou, je jasné, že jim dívka musí pomoct – a její laskavý skutek uvolní lavinu událostí, které navždy změní její život.
A tady je fotka knížky:

Strašidelný příběh číslo 2

Zvuky v domě

Půlnoc odbyla. Doma jsem byla sama. Sama jsem byla jen proto že táta zemřel a máma byla na srazu ze střední školy s přespáním. Já nemohla usnout. Z postele jsem zírala do prázdna. Najednou jsem zaslechla zvuky. Kroky. Kroky po našich vrzajících schodech. Lekla jsem se. Kroky přestaly ale najednou jsem zaslechla škrábání. Jako kdyby někdo škrábal do zdi. Nemohla jsem se pohnout. V pokoji mám jedno velké zrcadlo. Už nevím proč ale prostě jsem se do něj podívala a teprve teď jsem se pořádně vyděsila. Nevěřili byste co jsem tam viděla. Viděla jsem tam mého tátu. Ale byl průsvitný ! Škrábání ustalo ale ozval se ještě horší zvuk. Pískání a hlasy. Já už to nevydržela. Zakryla jsem se peřinou a zavřela jsem oči. Když všechno ustalo konečně jsem otevřela oči. Ještě jsem neměla odvahu se odkrýt ale když odbyla jedna hodina tak jsem si odvahu dodala a konečně jsem se odkryla. V zrcadle jsem nic neviděla. Ale nápis na zdi mě zase vylekal. Stálo na něm:

To co jsi viděla a slyšela nebyla náhoda. To že si se ještě s mou smrtí nevyrovnala byl důvod proč jsi mě v tom zrcadle viděla. Vím že tě to vyděsilo ale bylo to nezbytné. Chtěl jsem ti jen říct že tě mám moc rád a že jsi pořád v mém srdíčku. A omlouvám se za tuhle hrůzu. Mám tě rád. S pozdravem

táta

Když jsem si to přečetla tak jsem na strach zapomněla a rozbrečela jsem se. Rozbrečím se skoro vždy když si na tátu vzpomenu. Nemůžu uvěřit tomu co mi duch táty napsal. Nebo to nebyl duch ? Každopádně vím že to nebyl sen. Ikdyž byl ráno nápis pryč. Nevymyslela jsem si to. Máma mi věřila. Řekla mi že když byla v mém věku a umřel ji táta tak se ji stalo něco podobného. Hodně podobného. Už uběhlo mnoho let a já se zajímala o magii a tajemno čím dál více. Tátu jsem i mockrát vyvolala a ptala jsem se ho na otázky. Ikdyž jsem se tenkrát bála, tak jsem ráda že se to stalo. Jsem přesvědčená že duchové existují a nikdo mě této myšlenky nezbaví.

Strašidelný příběhy

Mám tu pro vás takový strašidelný příběh. Snad se vám bude líbit:

Pátek 13.

Už ráno když jsem se probudil jsem cítil že není něco v pořádku. Věděl jsem že je pátek 13. a proto jsem si myslel že se mi to jen zdá a normálně jsem pokračoval jako každý jiný den. Šel jsem dolů do kuchyně a začal si dělat snídani. Chtěl jsem si dát můj oblíbený zapékaný rohlík se sýrem.Normálně jsem ho dal do trouby a došel si zatím na WC. Když jsem se vrátil tak jsem se podíval do trouby ale najednou jsem si všiml že je rohlík pryč. Nevěděl jsem co se děje a tak jsem si rohlík udělal znova. Tentokrát jak jsem dal rohlík do trouby, šel jsem nakrmit moje zlaté rybičky. Když jsem přišel tak byl rohlík v pořádku a já si oddechl. Ale když jsem otevřel „fólii“ ve které byl rohlík zabalen lekl jsem se. Uviděl jsem tam kámen kolem kterého byl papírek. Vzal jsem papírek a četl jsem:

Dnes o půlnoci přijď k rokli k tajemné věžičce. Pokud tam nepřijdeš stane se ti něco strašného. Nikomu o tom neříkej ! Uposlechni tento vzkaz nebo za to draze zaplatíš !

Protože věřím na kouzla, duchy a pátky 13. tak jsem se lekl. Kolem páté hodiny se začalo stmívat a já se podíval ven. Celý den jsem ležel v ložnici a přemýšlel co se to vlastně stalo. Najednou mi zazvonil budík. Lekl jsem se protože jsem si budík nenastavil. Podíval jsem se na hodiny. Bylo přesně půl dvanácté. Řekl jsem si že k tajemné věžičce to trvá půl hodiny a tak jsem se šel obléct. Vyšel jsem se před dům. Zamyslel jsem se. Proč vůbec jdu ? Určitě to je jen něčí žertík. Říkal jsem si. Ale ze strachu jsem šel. Když jsem došel před věž tak jsem našel další vzkaz.

Výborně že jsi tady.Teď vejdi do věže a vyjdi úplně nahoru. Pokud mě neuposlechneš stane se ti něco hrozného.

Já jsem uposlechl a vešel do věžky. Uviděl jsem schodiště. Šel jsem po něm ale v půlce jsem uslyšel hlas. „Rychle odsud odejdi. Nic se ti nestane pokud rychle odejdeš.“ Lekl jsem se a hlas poslechl. Vyšel jsem ven a otočil jsem se. Věž se bortila ! Leknutím jsem jen stál a díval se. Pokud bych ve věži zůstal déle, zabil by mě pád. Ten hlas mě zachránil ! Už je to pět let a pořád mi to vrtá hlavou. Kdo mě zachránil ?

Příběh koně

Tento příběh mě chytil za srdce. Je smutný ale taky veselý a krýsný.
Určitě se na něj podívejte a obdivujte ho se mnou.

autorka: VelunkaS