Zvuky v domě
Půlnoc odbyla. Doma jsem byla sama. Sama jsem byla jen proto že táta zemřel a máma byla na srazu ze střední školy s přespáním. Já nemohla usnout. Z postele jsem zírala do prázdna. Najednou jsem zaslechla zvuky. Kroky. Kroky po našich vrzajících schodech. Lekla jsem se. Kroky přestaly ale najednou jsem zaslechla škrábání. Jako kdyby někdo škrábal do zdi. Nemohla jsem se pohnout. V pokoji mám jedno velké zrcadlo. Už nevím proč ale prostě jsem se do něj podívala a teprve teď jsem se pořádně vyděsila. Nevěřili byste co jsem tam viděla. Viděla jsem tam mého tátu. Ale byl průsvitný ! Škrábání ustalo ale ozval se ještě horší zvuk. Pískání a hlasy. Já už to nevydržela. Zakryla jsem se peřinou a zavřela jsem oči. Když všechno ustalo konečně jsem otevřela oči. Ještě jsem neměla odvahu se odkrýt ale když odbyla jedna hodina tak jsem si odvahu dodala a konečně jsem se odkryla. V zrcadle jsem nic neviděla. Ale nápis na zdi mě zase vylekal. Stálo na něm:
To co jsi viděla a slyšela nebyla náhoda. To že si se ještě s mou smrtí nevyrovnala byl důvod proč jsi mě v tom zrcadle viděla. Vím že tě to vyděsilo ale bylo to nezbytné. Chtěl jsem ti jen říct že tě mám moc rád a že jsi pořád v mém srdíčku. A omlouvám se za tuhle hrůzu. Mám tě rád. S pozdravem
táta
Když jsem si to přečetla tak jsem na strach zapomněla a rozbrečela jsem se. Rozbrečím se skoro vždy když si na tátu vzpomenu. Nemůžu uvěřit tomu co mi duch táty napsal. Nebo to nebyl duch ? Každopádně vím že to nebyl sen. Ikdyž byl ráno nápis pryč. Nevymyslela jsem si to. Máma mi věřila. Řekla mi že když byla v mém věku a umřel ji táta tak se ji stalo něco podobného. Hodně podobného. Už uběhlo mnoho let a já se zajímala o magii a tajemno čím dál více. Tátu jsem i mockrát vyvolala a ptala jsem se ho na otázky. Ikdyž jsem se tenkrát bála, tak jsem ráda že se to stalo. Jsem přesvědčená že duchové existují a nikdo mě této myšlenky nezbaví.
Žádné komentáře:
Okomentovat